Eutanázie kočky
EUTANÁZIE KOČKY – NESNADNÉ ROZHODNUTÍ
Pokud náš zvířecí mazlíček utrpí velmi vážné zranění nebo onemocní nevyléčitelnou chorobou představuje eutanázie kočky provedená veterinářem nejhumánnější způsob, jak předejít zbytečnému strádání.
Rozhodnutí o eutanazii patří k nejtěžším, jež musí majitel zvířátka učinit.
I když konečné rozhodnutí záleží výhradně na majiteli samotném, mohou v něm pomoci i ostatní lidé: veterinář, rodinní příslušníci, přátelé a známí. S jejich pomocí se dokážeme lépe vyrovnat se ztrátou milované bytosti.
JAK POSTUPOVAT PŘI EUTANÁZII KOČKY
Mnozí majitelé domácích zvířat se často ocitají v situaci, kdy musí rozhodnout o dalším bytí či nebytí svého mazlíčka z hlediska zvířete samotného i jednotlivých rodinných příslušníků. Znamená to, že musí zvažovat nejméně bolestivou variantu jak pro zvířátko samotné, tak pro ostatní v jeho okolí. Pokud je např. zranění či nemoc natolik závažná, že již žádná léčba nepomůže popř. není možno zajistit odpovídající péči, jeví se eutanázie kočky jako nejvhodnější řešení.
Kvalita života se totiž týká jak kočky samotné, tak všech ostatních lidí v jeho okolí. Jakmile se rozhodneme pro eutanázii, je třeba zvážit, jak naložíme s pozůstatky. Podobné úvahy se mohou zdát jako předčasné, nicméně mohou poskytnout určitou úlevu do budoucna a zbavit nás zátěže nutnosti řešení v době zármutku. Konkrétní podobu rozloučení např. tradiční pohřbení, kremaci kočky či jiné nám může poradit veterinář.
JAK ZJISTÍME, ŽE NADEŠEL PRAVÝ ČAS
Pokud zvířátko již nemůže prožívat to, co doposud, nereaguje na naše podněty nebo trpí více, než by bylo únosné, nastal čas uvažovat o možnosti eutanazie. Totéž platí pro smrtelné onemocnění nebo kritický stav po utrpěném zranění popř. pokud veškeré úsilí i vynaložené prostředky přesahují naše možnosti a eutanazie může být jediným přijatelným řešením. Někdy stačí zvážit, zda je počet kvalitně prožitých dní vyšší než počet dní utrpení.
Veterinář, který vnímá citové pouto mezi majitelem a zvířetem, dokáže dobře posoudit zdravotní stav postiženého a navrhnout případné možnosti léčebných postupů, pravděpodobnost vyléčení včetně rizik a možných následků. Vzhledem k tomu, že definitivní rozhodnutí o ukončení života je vždy na majiteli zvířete, je důležité, aby majitel dobře porozuměl stavu, v němž se jeho mazlíček nachází.
V případě neporozumění některé problematice je na místě nechat si vše dobře vysvětlit, aby naše rozhodnutí bylo plnohodnotné. Většinou se nevyžaduje okamžité rozhodnutí a máme určitý čas, kdy můžeme vše dobře zvážit a, s pomocí příbuzných a přátel, porovnat výhody a nevýhody.
JAK MÁM TUTO ZPRÁVU SDĚLIT OSTATNÍM ČLENŮM RODINY?
Někteří rodinní příslušníci si dopředu všimnou zhoršujícího se stavu zvířete, aniž bychom jej s nimi probírali. Proto je vhodné podělit se s nimi o informace, které jsme obdrželi od veterináře. Pokud by léčba vyžadovala dlouhodobé zapojení a výraznou finanční zátěž, je na místě vše otevřeně probrat. Jednotliví rodinní příslušníci, jichž se věc týká, by se měli bez zábran k této problematice vyjádřit.
BUDE EUTANÁZIE PRO KOČKU BEZBOLESTNÁ?
Eutanázie kočky se provádí injekcí obsahující smrtící látku. Optimalni postup je takový, že veterinář nejdříve aplikuje silná sedativa, která kočku uspí a následně se injekčně podá smrtící látka (barbiturát), která zastaví srdeční činnost. Smrt nastává rychle a bezbolestně. U kočky lze po vniknutí látky pozorovat několik křečovitých pohybů končetinami; jedná se však pouze o reflexivní pohyby bez jakýchkoli pocitů bolesti či utrpení.
JAK SE S KOČKOU ROZLOUČIT
Samotný akt rozloučení se s milovaným přítelem či společníkem patří mezi důležité kroky k zvládnutí přirozených a zdravých pocitů zármutku nad jeho odchodem. Tento okamžik obvykle nastává poté, kdy se definitivně rozhodneme pro eutanazii. Doporučuje se strávit s kočkou poslední večer doma nebo v nemocnici. Pokud si někteří lidé přejí zůstat při loučení se svým zvířátkem o samotě, mělo by jim to být dopřáno.
Co se týče samotné přítomnosti při zákroku, i zde se lidé liší. Někteří chtějí být při tom, jiní po rozloučení raději odcházejí. Jedná se o velmi osobní rozhodnutí, které by mělo být respektováno. Rozhodně není vhodné snažit se na druhé vyvíjet nátlak, který by dotyčnou osobu mohl obtěžovat.
JAK SE MÁM SE ZTRÁTOU KOČKY VYROVNAT?
Po odchodu našeho mazlíčka je přirozené, že nastává pocit truchlení. Některým lidem se částečně uleví, pokud zůstanou krátce se zvířátkem i po provedení zákroku. Proces vyrovnání se se ztrátou milovaného druha zahrnuje nejen přijmutí skutečnosti ztráty doprovázenou pocitem bolesti, ale i určité prázdno, které vznikne po odchodu někoho, kdo byl doposud nedílnou součástí našeho života.
Správným porozuměním tomuto procesu budeme lépe připraveni zvládat období zármutku a stát se i určitou oporou ostatním členům rodiny, kteří s námi ztrátu sdílejí. Někdy se stává, že lidé v okolí náš zármutek plně nerespektují. Někdy i ti, kdo to s námi myslí dobře, nedokážou docenit osobní pouto, které nás k našemu mazlíčkovi váže a nechápou plně intenzitu našeho zármutku. Některé jejich poznámky či komentáře mohou vyznít krutě nebo nevhodně, ačkoli byly vysloveny v dobrém úmyslu.
Zde je dobré nic neskrývat a – pokud propadáme beznaději – vypovídat se ze zármutku někomu, kdo je nám ochoten naslouchat a soucítit s námi. Pokud by nám v tom nebyli nápomocni naši nejbližší – příbuzní a známí – stojí za zváženou obrátit se na příslušné skupiny a spolky pečující o zvířata. Je dobré nejen se ze smutku vypovídat, ale snažit se vybavovat i různé zábavné a humorné situace a události, které jsme s naší kočičkou zažili.
EUTANÁZIE KOČKY A DOBA TRUHLENÍ PO JEJÍM ODCHODU
Ztráta naší milované kočky nebo kocoura může pro mnohé představovat značný stres. Vyrovnávání se se ztrátou milované bytosti probíhá u každého z nás rozdílně. Odmítání, pocity zlosti, strachu, netečnosti, viny aj. bývají průvodními znaky, jimiž se jeden od druhého, dle individuální emocionální výbavy, odlišujeme. U některých lidí se doba zármutku projevuje intenzívněji až v pozdějším období a někdy propukne naplno až s případným úmrtím některého člena rodiny. Někdy se zármutek stává přímo nesnesitelným.
Určité pocity se mohou vázat k způsobu úmrtí kočky (eutanázie kočky). Můžeme např. sebe nebo jiné osoby obviňovat z pozdního odhalení nemoci, z neposkytnutí jiného léčení, předčasného nebo naopak příliš pozdního rozhodnutí provést eutanazii, z neopatrného zacházení a umožnění zranění. Je celkem běžné, když majitelé pochybují o správnosti rozhodnutí o provedení eutanazie – ať už se jedná o vážné zranění nebo smrtelnou nemoc.
Deprese po úmrtí též není ničím neobvyklým. Někdy se i běžné každodenní činnosti stávají nezvladatelnými a dostavují se pocity samoty a odloučení. Mnozí lidé se vyhýbají i přátelům a známým. Člověku se např. těžko ráno vstává, zvláště když byl léta zvyklý postarat se o své zvířátko podle zaběhnutých postupů. Někdy se nám může i další život bez našeho společníka zdát nepředstavitelným. Většinou se s těmito stavy dokáže člověk postupně vyrovnat, nicméně v některých chvílích nejlépe poslouží asistence odborníků.
Rozdíl v truchlení je i mezi ženou a mužem. Ženy neskrývají své city, jsou schopné o nich hovovořit. Naopak muži si často stýskají po svém zvířeti v ústraní.
Po určitém období se se situací citově smíříme. Přijmeme za dané, že náš mazlíček tu s námi již není a nebude. Vzpomínky na chvíle s ním strávené budou vyvolávat nejen smutek, ale připomínat i hezké okamžiky bez bolesti dříve pociťované. Nicméně negativní pocity a stavy deprese se mohou vrátit i později. Jejich hloubka a délka však již nebývá tak značná a doprovází je i příjemné vzpomínky. Vzhledem k rozdílnému vztahu každého člověka ke svému zvířátku je vnímání zármutku věcí ryze osobní. U někoho je intenzivnější a trvá déle. Uvědomění si normálnosti této skutečnosti nás lépe připraví na zvládání pocitu zármutku a pomůže vyrovnat se se ztrátou i ostatním. Naši přátelé a známí by měli vnímat, že smutek a zármutek jsou běžné a přirozené reakce na smrt blízké bytosti.
Při zvažování o případném provedení eutanazie nám může jako pomůcka posloužit zodpovězení si otázky: Byl by další život naší kočky ještě životem nebo jen pouhým přežíváním?
Pokud by nastala situace, že se nebudeme schopni se ztrátou milovaného zvířátka vyrovnat, je na místě obrátit se o radu na kvalifikované odborníky, kteří nám v období truchlení pomohou. Např. veterinář bývá osobou, která naše pouto k zemřelému chápe nejlépe a dokáže doporučit vhodné skupiny či jednotlivce např. psychology zabývající se danou problematikou, církevní organizace nebo pracovníky sociálních služeb, kteří nám budou nápomocni se se ztrátou vyrovnat.
VZPOMÍNKY ZŮSTÁVAJÍ
Vzhledem k délce života většiny domácích zvířat, která bývá mnohem kratší než u lidí, je smrt přirozenou součástí životního cyklu. Nelze se jí vyhnout, avšak dobré porozumění její nezbytnosti a určitý soucit v okamžiku, kdy nastane, pomáhají nám i našim blízkým se se ztrátou vyrovnat.
Určitá opatření, která pomáhají uchovat vzpomínky na zemřelé, mohou mít určité ozdravující účinky (např. založení hrobu nebo vsypáním pozůstatků po zemřelém do ozdobné urny). Další možností je pohřbení zvířátka na určité místo, přispění na dobročinné účely nebo jiná forma uctění památky a podělení se o ni s ostatními.
Do vitríny si můžeme např. vystavit pár hezkých fotografií či předmětů, které nám budou připomínat okamžiky strávené s naším zvířátkem. Podobně jako samotný proces prožívání zármutku se u každého jednotlivce liší i způsob uchovávání vzpomínek.
MÁM SI OBSTARAT NOVOU KOČIČKU?
Úmrtí milované kočky u některých lidí vyvolává značný emocionální otřes (… zvláště bývá-li život ukončován eutanazií kočky), který vede k pocitu, že již nikdy nebudou chtít další. Někdo bere ztrátu jako definitivní a nedovede si na místě zesnulého zvířátka představit náhradníka. Tyto pocity obvykle časem vymizí.
Jsou však i lidé, kterým nové zvířátko usnadní zvládání stresu způsobeného ztrátou prvního. Stejně jako při vyrovnávání se se ztrátou bytosti a následných pocitů zármutku jsou i rozhodnutí a načasování pořízení si nového mazlíčka věcí zcela osobní.
Někteří odborníci doporučují opatřit si novou kočku
již v době pokročilého věku kočky původní.
Pozornost se tím poněkud přesune na nového člena, zvláště jedná-li se o jiný živočišný druh. Jak již bylo několikrát řečeno, rozhodnutí v těchto věcech bývají natolik osobní a navíc zahrnují širší okruh lidí v blízkosti zvířátka, že jakákoli opatření představují pouhá doporučení, a nelze je absolutizovat. Zda a kdy přivést nového tvora do rodiny musí být společným rozhodnutím všech členů rodiny.